Začátek naší cesty za vysněným bydlením

S představou vlastního bydlení jsme si pohrávali už dlouho. Věděli jsme, že pokud to jen trochu půjde, platit nájem celý život nechceme. Proč platit měsíčně nájem někomu třetímu, když můžeme platit úvěr a splácet si tak vlastní bydlení? S manželem se známe už z doby, kdy jsem studovala střední školu, pak šla na vysokou a financovat hypotéku z brigád opravdu nešlo. Jasnějších obrysů představy začaly nabývat zhruba před dvěma roky. Dilema, jestli náš společný život chceme prožít v bytě v Praze nebo v domě za Prahou, jsme neměli. Při sečtení všech pro a proti nám bylo jasné, že v bytech (1+kk) už nám to těch téměř osm let stačilo a další léta bychom rádi prožili v domečku, blíž přírodě. Na odpovědi na otázku zda koupit již hotový dům nebo postavit od základů dům nový jsme se také jednoznačně shodli. Jelikož jsme na vysněný dům úplně moc nespěchali (bydlet jsme kde měli) a navíc jsme měli odbornou oporu v rodině, rozhodli jsme se jít cestou výstavby.

Cesta začala, jak jinak než hledáním vhodného pozemku. Jednoho dne jsem usedla k počítači a začala hledat pozemky na prodej. Jenže zde nastal první problém, žádný z nabízených pozemků se nám nelíbil, někde bylo v blízkosti elektrické vedení, u jiného zase nebyla na pozemek zavedená elektřina a kanalizace, nebo se jednalo o pro nás nevýhodnou lokalitu... Už jsem pomalu ztrácela naději a říkala si, že hledání prozatím odložíme. Nedalo mi to však a hledala jsem dál. Odkaz na pozemek, který jsme si nakonec koupili, jsem si nejdříve jen uložila a říkala si, že jej ani ukazovat manželovi nebudu. Ale pak jsem si to rozmyslela a my se ještě tentýž týden jeli na pozemek podívat. I když v té době to bylo víceméně pole s přípojkami, zamilovali jsme si to tam hned na první pohled. Zaujal nás krásný výhled do krajiny a klidná lokalita. 

Pak už vše vzalo rychlý spád, dlouho jsme se nerozmýšleli a rozhodli se podepsat rezervační smlouvu s realitní kanceláří. Netrvalo dlouho a pozemek byl v katastru přepsán na naše jména a idea vlastního bydlení byla najednou tak blízko. Při vzpomínce se musím smát, jací jsme byli snílci a jak jsme byli naivní. Vše samozřejmě nešlo tak rychle jako koupě pozemku. Začal nekonečný kolotoč papírování. 

Jak jsem již zmiňovala, máme to štěstí, že v rodině máme stavebně zaměřené odborníky, takže jsme se rozhodli pro individuální projekt domu. Inspirací nám bylo shlédnutí několika typových domů, sami jsme pak dali na papír určitou představu o rozmístění jednotlivých místností a jejich velikosti. Náš architekt z naší představy vycházel a po několika schůzkách byl půdorys domu podle našich představ. Začala příprava projektové dokumentace a vyřizování všemožných povolení a hypotéky. Povolení nestačí získat od stavebního úřadu, ale doložit jsme museli namátkou stanovisko od hasičů, hygienické stanice, odboru životního prostředí, souhlas obce a v neposlední řadě sousedů. Stavební povolení jsme naštěstí získali bez předělávání projektu. 

Hurá, můžeme stavět! Máme projekt, všechny potřebné souhlasy, razítka a hlavně stavební povolení. K tomu abychom ale mohli poprvé "kopnout" bylo zapotřebí vybrat stavební firmu, která nám naše hnízdečko postaví. Doufali jsem, že začneme ještě tentýž rok, ale vybrat stavební firmu byl velký oříšek. Obeslali jsme s poptávkou řadu firem, ale ozvalo se nám pouze několik z nich, někteří se sdělením, že dokončit stavbu v předpokládaném termínu, pro ně není reálné, jelikož mají nasmlouvané zakázky na rok dopředu. Rok dopředu jsem si ale stavební firmu nemohli zamluvit, protože jsme ještě neměli projekt, ani pozemek, je to tak trochu začarovaný kruh. Jiné firmy na nás vyrukovaly s neskutečným rozpočtem, který značně převyšoval možnosti naší hypotéky. Výběr se reálně zúžil na dvě firmy, načež jsme se rozhodli stavět s místní stavební firmou. 

Jenže to už máme zimu a vidina toho, že začneme alespoň se základy je ta tam. Stavební práce začaly až na jaře. Hrubá stavba byla postavená vcelku rychle a bez větších problémů a tak jsme věřili, že na Vánoce už budeme bydlet v novém. S přibývajícími dny a měsíci se však ukázalo, že do Vánoc se rozhodně stěhovat nemůžeme. Jak to tak bývá, stavební práce a následné dodělávky uvnitř se protáhly, ne vše bylo podle našich představ a čas běžel. Už se nemůžete dočkat, až se přestěhujete, a tak nějak si říkáte, že to tedy ještě další měsíc v bytě vydržíte. V hlavě totiž stále vidíte představu o dokonalém bydlení. Představujete si, jaký koupíte jídelní stůl, vybíráte postel a přesně víte, jakými doplňky Váš dům zútulníte.

Otázku bydlení řeší dříve či později každý z nás. Proto bych ráda zmínila, že pokud se vydáte cestou, kterou jsme se vydali my, je potřeba počítat s tím, že než vůbec začnete stavět, budou finance lítat do všech stran. Architekt, projektant, různá povolení nejsou zadarmo. Nikdy dopředu nevíte, kolik Vás to vše bude stát, protože záleží na spoustě věcí, mimo jiné i lokalitě, kde stavíte. Záleží pak také na odhadci, na kolik Vám nemovitost odhadne a kolik Vám tedy banka půjčí. Určitě je fajn mít nějaké úspory do začátku, věřte že se rozkutálejí rychle. Je potřeba si také uvědomit, že je nutné mít určitý obnos peněz, aby Vám vůbec půjčili. Proto i když jste zatím třeba ve fázi představ, a vlastní bydlení není zrovna u Vás aktuální téma, je dobré se nad tím zamyslet a začít něco šetřit, určitě za to budete v budoucnu rádi. 

Čekání bylo (hlavně ke konci) nekonečné, ale když konečně nastal den D a my se mohli přestěhovat do našeho domečku, byl to krásný pocit. Ruch velkoměsta jsme vystřídali za klid na venkově a moc si to užíváme, i když zatím není vše hotové a na cestě k naší vysněné podobě nás čeká ještě kus práce.