Mrkvový dort

Mrkvový dort je můj velmi oblíbený, a to především díky tomu, že je dokonale vláčný. Korpus plný mrkve, rozinek a mandlí se skvěle hodí k podzimu, ale vzhledem k tomu, že letošní jaro připomíná spíše podzim, neuděláte chybu, když si ho připravíte i teď. Korpus je výborný i sám o sobě, ale v kombinaci s krémem se stává chuťově naprosto dokonalým dezertem. 

Těsto:

250 g mrkve 

200 g polohrubé mouky

175 ml oleje 

150 g moučkového cukru 

50 g rozinek namočených v rumu 

50 g mandlí 

3 vejce 

1 lžička jedlé sody

1 lžička skořice 

1 lžička muškátového oříšku 

pomerančová kůra

Krém: 

250 g tvarohu 

250 g mascarpone 

200 g žervé

80 g moučkového cukru 

2 lžíce javorového sirupu 

šťáva z poloviny pomeranče 

plátky mandlí na ozdobu 

Postup

Rozinky opláchneme a namočíme do rumu. Vajíčka s cukrem vyšleháme do pěny. Nastrouháme si mrkev a pomerančovou kůru. Do vyšlehaných vajíček přidáme nastrouhanou mrkev s pomerančovou kůrou, rozinky s rumem, nasekané mandle a vše zamícháme. Mouku smícháme se lžičkou jedlé sody, skořice a muškátového oříšku. Postupně do těsta přidáváme mouku a olej. Vše řádně promícháme. Dortovou formu si vymažeme máslem a vysypeme polohrubou moukou. Těsto nalijeme do formy (tip: pokud chcete mít dort hezky rovný, ne vyšší v prostředku, je dobré těsto trochu navrstvit po okrajích formy, dort pak rovnoměrně vyběhne). Pečeme v troubě vyhřáté na 180°C asi 35 minut. Zda je dort upečený vyzkoušíme špejlí. 

Ingredience na krém dáme do misky a vše vyšleháme. Po upečení a vychladnutí dort v polovině rozřízneme a promažeme polovinou krému, druhou polovinu namažeme navrch a po okrajích dortu. Dort můžete posypat plátky mandlí.

Vichy Normaderm Phytosolution

V rámci projektu na Trnd.com jsem dostala na testování novinkovou péči od Vichy Normaderm Phytosolution. Produkt je určen pro mastnou a problematickou pleť se sklonem k nedokonalostem. Mastnější pleť mám, problematickou pleť s akné už ne (sem tam se mi nějaký pupínek objeví, ale nic dramatického). Produkt by měl korigovat viditelnost nedokonalostí, hydratovat a čistit pleť.Obsahuje aktivní látky přírodního původu - kyselinu salicylovou a hyaluronovou. 

Produkt je ukryt v krásném skleněném flakónku s pumpičkou, která je velmi praktická. Konzistence je gelovo-krémová, tekutější, vodovější, což je pro mastnější pleť příjemné. Krém se do pleti snadno vstřebá a nezanechává na pleti mastný film. Textura by se dala přirovnat séru. Parfemace je poměrně dost výrazná, svěží, bylinková. Péči můžete bez problémů používat jako podklad pod make-up. Pleť je lehce hydratovaná a make-up se lépe nanáší a nedrolí se. 

Upřímně musím říct, že z produktu mám smíšené dojmy. Nevím, zda to bylo používáním produktu, nebo měly vliv i jiné okolnosti, ale ze začátku používání se mi pleť zhoršila a objevily se mi pupínky. Pleť celkově nevypadala moc dobře. Produkt jsem přestala na nějakou dobu používat, ale pak mi to nedalo a dala jsem mu druhou šanci. Pupínky se už naštěstí neobjevily. Pleť je po použití lehce hydratovaná a není zbytečně zatížená. Používám ho nejraději ráno jako podklad pod make-up. Pro mou smíšenou pleť to není rozhodně produkt, který bych si sama od sebe znovu koupila, ale jako podklad pod make-up je fajn. 

Jaké máte zkušenosti s produkty pro problematickou pleť? 

Kokosové sušenky ze špaldové mouky

Kokos mám moc ráda a koka sušenky jsou u nás velmi oblíbené. Kokosové sušenky jsem již několikrát pekla z klasické pšeničné mouky, tu jsem se však rozhodla vyměnit za zdravější špaldovou mouku. Na chuti sušenek se to vůbec neprojevilo, jsou pořád stejně dobré, ne-li lepší. 

Na cca 70 sušenek budete potřebovat: 

240 g hladké špaldové mouky

210 g másla

100 g moučkové cukru

100 g strouhaného kokosu 

2 žloutky

3 lžíce holandského kakaa

vanilkový extrakt 

Postup

Povolené máslo utřeme s cukrem a žloutky. Přidáme vanilkový extrakt, kakao, špaldovou mouku a kokos. Vše zpracujeme do vláčného těsta. Z těsta tvoříme malé kuličky, které pokládáme na plech vyložený pečícím papírem. Vidličkou zmáčkneme kuličky a vytvoříme kulatou placičku cca 1 centimetr vysokou. Sušenky pečeme v troubě zahřáté na 180 °C cca 15 minut. 

Začátek naší cesty za vysněným bydlením

S představou vlastního bydlení jsme si pohrávali už dlouho. Věděli jsme, že pokud to jen trochu půjde, platit nájem celý život nechceme. Proč platit měsíčně nájem někomu třetímu, když můžeme platit úvěr a splácet si tak vlastní bydlení? S manželem se známe už z doby, kdy jsem studovala střední školu, pak šla na vysokou a financovat hypotéku z brigád opravdu nešlo. Jasnějších obrysů představy začaly nabývat zhruba před dvěma roky. Dilema, jestli náš společný život chceme prožít v bytě v Praze nebo v domě za Prahou, jsme neměli. Při sečtení všech pro a proti nám bylo jasné, že v bytech (1+kk) už nám to těch téměř osm let stačilo a další léta bychom rádi prožili v domečku, blíž přírodě. Na odpovědi na otázku zda koupit již hotový dům nebo postavit od základů dům nový jsme se také jednoznačně shodli. Jelikož jsme na vysněný dům úplně moc nespěchali (bydlet jsme kde měli) a navíc jsme měli odbornou oporu v rodině, rozhodli jsme se jít cestou výstavby.

Cesta začala, jak jinak než hledáním vhodného pozemku. Jednoho dne jsem usedla k počítači a začala hledat pozemky na prodej. Jenže zde nastal první problém, žádný z nabízených pozemků se nám nelíbil, někde bylo v blízkosti elektrické vedení, u jiného zase nebyla na pozemek zavedená elektřina a kanalizace, nebo se jednalo o pro nás nevýhodnou lokalitu... Už jsem pomalu ztrácela naději a říkala si, že hledání prozatím odložíme. Nedalo mi to však a hledala jsem dál. Odkaz na pozemek, který jsme si nakonec koupili, jsem si nejdříve jen uložila a říkala si, že jej ani ukazovat manželovi nebudu. Ale pak jsem si to rozmyslela a my se ještě tentýž týden jeli na pozemek podívat. I když v té době to bylo víceméně pole s přípojkami, zamilovali jsme si to tam hned na první pohled. Zaujal nás krásný výhled do krajiny a klidná lokalita. 

Pak už vše vzalo rychlý spád, dlouho jsme se nerozmýšleli a rozhodli se podepsat rezervační smlouvu s realitní kanceláří. Netrvalo dlouho a pozemek byl v katastru přepsán na naše jména a idea vlastního bydlení byla najednou tak blízko. Při vzpomínce se musím smát, jací jsme byli snílci a jak jsme byli naivní. Vše samozřejmě nešlo tak rychle jako koupě pozemku. Začal nekonečný kolotoč papírování. 

Jak jsem již zmiňovala, máme to štěstí, že v rodině máme stavebně zaměřené odborníky, takže jsme se rozhodli pro individuální projekt domu. Inspirací nám bylo shlédnutí několika typových domů, sami jsme pak dali na papír určitou představu o rozmístění jednotlivých místností a jejich velikosti. Náš architekt z naší představy vycházel a po několika schůzkách byl půdorys domu podle našich představ. Začala příprava projektové dokumentace a vyřizování všemožných povolení a hypotéky. Povolení nestačí získat od stavebního úřadu, ale doložit jsme museli namátkou stanovisko od hasičů, hygienické stanice, odboru životního prostředí, souhlas obce a v neposlední řadě sousedů. Stavební povolení jsme naštěstí získali bez předělávání projektu. 

Hurá, můžeme stavět! Máme projekt, všechny potřebné souhlasy, razítka a hlavně stavební povolení. K tomu abychom ale mohli poprvé "kopnout" bylo zapotřebí vybrat stavební firmu, která nám naše hnízdečko postaví. Doufali jsem, že začneme ještě tentýž rok, ale vybrat stavební firmu byl velký oříšek. Obeslali jsme s poptávkou řadu firem, ale ozvalo se nám pouze několik z nich, někteří se sdělením, že dokončit stavbu v předpokládaném termínu, pro ně není reálné, jelikož mají nasmlouvané zakázky na rok dopředu. Rok dopředu jsem si ale stavební firmu nemohli zamluvit, protože jsme ještě neměli projekt, ani pozemek, je to tak trochu začarovaný kruh. Jiné firmy na nás vyrukovaly s neskutečným rozpočtem, který značně převyšoval možnosti naší hypotéky. Výběr se reálně zúžil na dvě firmy, načež jsme se rozhodli stavět s místní stavební firmou. 

Jenže to už máme zimu a vidina toho, že začneme alespoň se základy je ta tam. Stavební práce začaly až na jaře. Hrubá stavba byla postavená vcelku rychle a bez větších problémů a tak jsme věřili, že na Vánoce už budeme bydlet v novém. S přibývajícími dny a měsíci se však ukázalo, že do Vánoc se rozhodně stěhovat nemůžeme. Jak to tak bývá, stavební práce a následné dodělávky uvnitř se protáhly, ne vše bylo podle našich představ a čas běžel. Už se nemůžete dočkat, až se přestěhujete, a tak nějak si říkáte, že to tedy ještě další měsíc v bytě vydržíte. V hlavě totiž stále vidíte představu o dokonalém bydlení. Představujete si, jaký koupíte jídelní stůl, vybíráte postel a přesně víte, jakými doplňky Váš dům zútulníte.

Otázku bydlení řeší dříve či později každý z nás. Proto bych ráda zmínila, že pokud se vydáte cestou, kterou jsme se vydali my, je potřeba počítat s tím, že než vůbec začnete stavět, budou finance lítat do všech stran. Architekt, projektant, různá povolení nejsou zadarmo. Nikdy dopředu nevíte, kolik Vás to vše bude stát, protože záleží na spoustě věcí, mimo jiné i lokalitě, kde stavíte. Záleží pak také na odhadci, na kolik Vám nemovitost odhadne a kolik Vám tedy banka půjčí. Určitě je fajn mít nějaké úspory do začátku, věřte že se rozkutálejí rychle. Je potřeba si také uvědomit, že je nutné mít určitý obnos peněz, aby Vám vůbec půjčili. Proto i když jste zatím třeba ve fázi představ, a vlastní bydlení není zrovna u Vás aktuální téma, je dobré se nad tím zamyslet a začít něco šetřit, určitě za to budete v budoucnu rádi. 

Čekání bylo (hlavně ke konci) nekonečné, ale když konečně nastal den D a my se mohli přestěhovat do našeho domečku, byl to krásný pocit. Ruch velkoměsta jsme vystřídali za klid na venkově a moc si to užíváme, i když zatím není vše hotové a na cestě k naší vysněné podobě nás čeká ještě kus práce. 

Brownies z fazolí

Klasickou verzi brownies jsem pekla již několikrát, ale na tuhle zdravější jsem sbírala odvahu poměrně dlouho. Dezert z fazolí? Jako vážně? Jak to bude chutnat? Obavy byly velké, ale jak se ukázalo, tak naprosto zbytečné. Nemůžete čekat, že jsou tyto brownies tím nejlepším dezertem na světě, ale mně i mému manželovi zachutnaly a určitě jsem je nepekla naposledy. 

Na 16 kousků budete potřebovat: 

1 plechovka červených fazolí 

2 velké zralé banány 

2 vejce

80 g vysokoprocentní čokolády (já použila 74%)

4 lžíce holandského kakaa

3 lžíce medu 

2 lžičky prášku do pečiva 

1 lžička skořice 

Postup

Fazole propláchneme v sítku pod studenou vodou a slijeme. Čokoládu si rozpustíme ve vodní lázni a banány rozmačkáme vidličkou. Všechny ingredience vložíme do mixéru a mixujeme dohladka.

Troubu si předehřejeme na 170 °C. Pečící formu o velikosti cca 20x25 cm si vyložíme pečícím papírem a rovnoměrně vlijeme těsto. Pečeme cca 35 minut.  

Brownies podáváme s čerstvým ovocem, můžeme dozdobit jogurtem nebo zakysanou smetanou.